Zase v sedle

Dva z obytňáku opět v sedle, opět se psem

Že nám to trvalo, co? Život se po návratu rozběhl a zahnízdili jsme se tak, že jsme na jaře nevyjeli. Rekonstrukce a úpravy nového bydlení zabraly déle než jsme čekali a najednou to pohodlí. Co si budeme povídat, život v autě sice nabízí spoustu zážitků, ale šunky na gauči zvítězily. Do posádky, kotvící v Řevnicích přibyl navíc jeden člen. Z útulku jsme si přivezli 33 kg chlupů, lásky a radosti. Přivezli jsme si Taru, psí medvědici. 

  Tara s nejlepší kámoškou Amálkou (ta černá ;) )

Na první cestu jsme se letos vydali o Velikonočním víkendu směr Šumava, kde byl sraz s Danovými přáteli. Posádku jsme doplnili o vzácné hosty - mou skoro sestrou Kristý a nejlepší kamarádku Tary Amálku (Kristý úžasná fenka). Cesta byla divočejší než bychom chtěli, protože Hymří mládě se rozhodlo pozlobit. No měli jsme se mu více věnovat. Najednou z kopce vyřadila řadící páka, sama, a nešla dát zpět. Z kopce. Asi si umíte představit, že spoléhat v tu chvíli na kvalitu brzd nešlo. Dan bez přestání zkoušel zařadit a mezitím jsem hledala místo, kde nouzově "přistát". Dan nakonec naštěstí  zařadil, já mohla opět začít dýchat a  jeli jsme dál. S usilovným vzájemným přesvědčováním jsme došli k tomu, že to bylo určitě ojedinělé a nestane se to znovu. Po ubytování v kempu na břehu Lipna jsme odpočívali a plánovali výlet na další den. 

Společně jsme vyrazili na výlet směr Plešné jezero a užívali si krásy Šumavské přírody. Psí slečny si užívali potoků a koupání ve Schwarzenberském kanále a nakonec jsme si společně užívali i koulovačky ve sněhu, který nás nečekaně překvapil během výstupu k jezeru. Nakonec jsme ušli přes 20 km , což pro naší cca 10ti letou Tarunku byl nadpsí výkon. Je fakt, že posledních pár kilometrů, jak to tak bývá, už bylo trochu utrpením a to nejen pro fenky.  

Nakonec jsme vše zvládli, docourali se do kempu, kde už byl v plánu jen odpočinek. Fenky odpadly na Hymří "gauč" a my? My šly vařit! S Kristý jsme připravily véču a protože byla venku zima, zbytek osazenstva od Dana se k nám připojil v kuchyňce na večerní posezení. Zábava plynula, rum koloval, těstoviny mizely. Večer se rozjel a nakonec někteří vydrželi i posezení u pozdního ohně. Zkrátka klasické zakončení kempařského výletního dne. 

Víkend, který otevřel cestovní sezónu byl u konce a čekala nás už jen cesta domů. Hymer opět vstoupil na scénu a tentokrát pozlobil na "drsno". Nešlo zařadit nic, což je něco, co je k řízení opravdu nezbytné. Po chvilce šíleného máchání střídaného s něžnými pokusy o zařazení jsme zjistili, že na cestu si budeme vystačit s řazením maximálně na trojku a nesmíme zabloudit, protože zpátečka taky nereagovala. Lepší než nic. Cesta neubíhala, na "trojku" jsme se kodrcali nekončícími zatáčkami a někteří to měli značně ztížené kocovinkou.

Konec dobrý, všechno dobré. Dojeli jsme, přežili jsme. Hymer tím vlastně jen zkoušel Danovi auto-mechanické schopnosti. Dan zkouškou prošel a Hymří mládě opravil. Teď už mu ale říkáme Hymří senior. Otravný Hymří senior. 

Další cesty jsou naplánovány na průběh srpna a možná trochu září, takže ano, probíhají teď. O tom, ale až v dalším článku (o hrozivé bouřce uprostřed lesa, další Hymr-seniorské otravnosti, apod.).  Další fotodokumentaci z našeho výletu najdete na facebooku.